Několik poznámek E. Beneše o významu ruské revoluce ze 7. listopadu 1917

„Ruská revoluce přidala k těmto ideám ještě zásadu o míru bez anexí a kontribucí, podtrhla myšlenku národního sebeurčení a svou fází komunistickou vynutila na obou táborech, aby, řešíce otázky míru, více přihlíželi k otázkám hospodářským a sociálním. Tím válka dostala do značné míry širší ráz světového politického a sociálního převratu.“ (Světová válka a naše revoluce, Dr. Edvard Beneš, Čin a Orbis v Praze 1929, str. 530)

„Pověděl jsem již, že to byla také veliká politická a sociální ruská revoluce, která rozhodně podtrhla principy národního sebeurčení a vynutila mu obecné uznání v době války. Západní Evropa, držíc v rukou prapor demokratických zásad, musela se následně chopit i praporu osvobození potlačených národů a státi se nositelem národní myšlenky vůbec. Viděli jsme, jak se západní Spojenci propracovávali k tomuto poznání a k této celkové koncepci těžce, pomalu a postupně.“ (Světová válka a naše revoluce, Dr. Edvard Beneš, Čin a Orbis v Praze 1929, str.541 - 542)

„Není tudíž divu, že ideje socialismu a etatismu získaly a po jistou dobu, zvlášť první dobu po válce, staly se v některých státech vedoucími. Ohromný převrat v Rusku a sociální stránka ruské revoluce a vůbec se všemi důsledky byly tu ovšem také skutečností rozhodující a nejvýznačnější.“ (Světová válka a naše revoluce, Dr. Edvard Beneš, Čin a Orbis v Praze 1929, str. 547)

Beneš též oceňoval vliv ruské revoluce na bojující armády Ústředních mocností. Některé z nich, zjednodušeně řečeno, z části rozkládal, jiné revolucionizoval, dokonce též i jejich zázemí, jak tomu bylo v Rakousku - Uhersku i v Německu, a tak podlomil jejich celkovou bojeschopnost. I tímto zvláštním způsobem ruská revoluce pomohla, zejména v samém závěru války, k tomu, že řada jednotek zcela živelně opouštěla úseky fronty, které jim byly svěřeny k obraně. Frontové linie přestaly existovat. Vojáci šli domů. Ještě před tím, než bylo oficiálně vyhlášeno všeobecné příměří

ČNL